Fotbaloviny 
Mládežnický reprezentant Ondřej Mastný (21), který je kmenovým hráčem Manchesteru United, má za sebou první sezonu mezi dospělými a přestože se mu nepodařilo severoirský Portadown zachránit v nejvyšší soutěži, bere angažmá jako skvělou zkušenost. „Tamní liga je specifická svou tvrdostí,“ říká talentovaný brankář, jenž vyrazil do Anglie už v 16 letech.
Stále teprve jednadvacetiletý gólman v rozhovoru pro Fotbaloviny prozradil, jak se urodil jeho přestup do Manchesteru United nebo kolik lidí chodí na zápasy Premier League 2.
Máte za sebou sezonu v severoirské lize, kde jste nastupoval za Portadown. Jak tohle angažmá vnímáte?
„Určitě pozitivně. Možnost chytat za Portadown přišla na poslední chvíli a vzhledem k tomu, že jsem chtěl hrát co nejvíc – zvláště pak dospělý fotbal – rozhodl jsem se tuhle možnost přijmout. Myslím si, že jsme měli i dobře nakročeno k tomu, abychom se udrželi. Já jsem si pak ale bohužel zranil rameno a musel jsem vynechat první tři zápasy ve skupině o udržení. Pak už jsem odchytal jen poslední zápas, kde už bylo jasné, že není šance ani na baráž.“
Jakou kvalitu má severoirská liga? Je něčím specifická?
„Rozhodně svou tvrdostí. Mám pocit, že se tam hraje fotbal, který se hrál v Anglii před dvaceti nebo třiceti lety. Svým způsobem je to podobné jako jinde – některé týmy se snaží hrát fotbal víc, některé míň. Když jsem ale viděl některé ty zákroky, jak po sobě hráči šli a rozhodčí to prostě nepískal, tak to bylo opravdu drsný.“
Je třeba připomenout, že jste stále kmenovým hráčem Manchesteru United kam jste v roce 2018 přestoupil z Jihlavy. Jak se tento přesun udál? Jak takhle slavný tým přišel na kluka z Jihlavy?
„Klub si mě pravděpodobně vyhlédl při některém reprezentačním utkání a také vím, že jejich skauti byli i na některých turnajích v Česku, načež mě oslovili, zda bych nepřijel na zkoušku na turnaj, který se hrál v Severním Irsku. Souhlasil jsem a vzhledem k tomu, že se mi turnaj povedl, tak mě pozvali na další zkoušku, která se konala o dva týdny později. I tam jsem je zřejmě zaujal a na tom základě mi řekli, že by mě chtěli. Já jsem pak už jen musel počkat na své 16. narozeniny, abych mohl podepsat s Manchesterem smlouvu. Od sezony 2018/19 jsem pak nastupoval za tamní tým do 18 let.“
Jak jste zvládl přechod do Anglie? Jak jste na tom byl s angličtinou?
„Co se týče jazyku, myslel jsem si, že ho ze školy umím, ale když jsem sem přiletěl, tak jsem zjistil, že ho spíš neumím. Problém byl hlavně s porozuměním, hlavně když mluvili rychle, navíc ten jejich přízvuk… Za pár měsíců už to ale bylo v pohodě.“
Jak to vzala rodina, že jste ji v 16 letech zmizel do Anglie?
„Rodiče mě vždycky podporovali, v ničem mi nebránili. Já jsem v tu chvíli navíc věděl, že pokud si chci splnit sen, tak tohle je šance, kterou musím vzít. Řekli mi vlastně ‚pokud chceš, tak jdi‘. Velmi podobné to bylo, když jsem se ve 13 letech stěhoval z Třebíče do Jihlavy na internát. Takže podobná zkušenost.“
Jihlava je ovšem trochu něco jiného než Manchester, že?
„Změnilo se toho hodně. Přeci jen v 16 letech odejít do ciziny je poměrně brzy. Nejdřív jsem si myslel, že to bude podobné jako s tou Jihlavou, pak mi ale časem došla ta realita, že se prostě o víkendu nedostanu domů. Nepomohlo mi ani to, že jsem se hned na začátku v přípravě zranil. Musím ale říct, že jsem tu měl skvělou rodinu, se kterou mám doteď výborný vztah a jsme pořád v kontaktu. Skvělé také bylo, že jsem tu byl i se Slovákem Martinem Šviderským, takže jsem si mohl s někým popovídat i česky.“
Obecně vás ta zranění v kariéře hodně brzdí…
„To je pravda. V podstatě dva roky z posledních pěti jsem strávil na marodce. Je zvláštní, že pokaždé to je něco jiného. Hned první rok jsem měl zraněná záda, když jsem si poškodil obratel po špatném dopadu, a to mě vyřadilo minimálně na půl roku. Pak jsem měl problémy s tříslem a když už jsem se dostal do formy, tak spolubydlící dostal Covid, kvůli čemu jsem musel do karantény a tím jsem i ztratil pozici jedničky.“
Jak vypadá tréninkové prostředí a zázemí obecně v Manchesteru?
„Trochu mi trvalo než jsem se s tím srovnal. Jak jsem na to nebyl zvyklý, tak to byl opravdu velký šok. Člověk měl najednou k dispozici moderní autobus, bazén, saunu, páru, kvalitní hřiště…“
Na co se v Anglii během tréninku klade největší důraz?
„Celkově se tu klade důraz na rychlou práci s míčem a je jedno, zda jste hráč nebo gólman. Není tu tolik času, abyste si s tím míčem dlouho hráli.“
Měl jste tu čest se během tréninků setkat s Davidem De Geou nebo dalšími hráči A-týmu?
„Párkrát ano. Já jsem se s nimi nijak zvlášť nebavil, ale mohu říct, že jsou to velcí profesionálové. Mám na to jen dobré vzpomínky.“
Do kdy vám v United platí smlouva?
„Mám smlouvu ještě na následující ročník 2023/24.“
Máte z klubu indicie, že by mohlo dojít na prodloužení smlouvy?
„To se ještě uvidí, zatím jsme to neřešili. Já se nyní hlavně snažím najít nějaký klub, kde bych v příští sezoně hrál. To, abych pravidelně nastupoval, je teď klíčové. Rád bych šel do týmu, kde bych měl minimálně šanci zabojovat o místo jedničky, i když je to v dnešní době složité, protože většina týmů má své brankáře a není jednoduché nějaké angažmá najít.“
Je reálný návrat do Česka, nebo chcete zůstat na Ostrovech?
„Nic nevylučuji. Já jsem si sám řekl, že pokud přijde nějaká nabídka, ať už bude odkudkoliv, a bude mi to dávat smysl, tak bych nad tím určitě popřemýšlel. Budu se asi opakovat, ale raději půjdu do nižší soutěže, kde budu chytat pravidelně, než někde dělat dvojku či trojku.“
Shodou okolností působí v Manchesteru United hned tři čeští gólmani, trávíte spolu hodně času?
„Já jsem se častěji setkával spíš s Radkem Vítkem, protože když jsem přišel do klubu, tak Matěj Kovář už se přesunul k áčku a trénoval s nimi. Radek byl u U18, já u U23, takže jsme trénovali plus-mínus stejně. S ním jsem strávil určitě víc času.“
Odchytal jste hned řadu zápasů v Premier League 2. Jak to tam vypadá s návštěvami?
„Nevím jak to vypadá u menších týmů, ale z návštěv, které chodily na nás, jsem byl docela překvapený. Na domácí zápasy United, které se hrají na Leigh Sports Village Stadium, jenž má kapacitu 12 tisíc míst, chodí i několik tisícovek diváků. Já jsem měl v tomhle ohledu ale trochu smůlu, protože většina zápasů, do kterých jsem nastoupil, byla za Covidu a tím i bez diváků.“
Vnímáte hodně rivalitu mezi City a United?
„Rivalita tam samozřejmě je, ale hodně kluků je přímo z Manchesteru, tak už se od dětství znají a jsou tam i kamarádské vazby.“
Je v klubu znát, že už delší dobu A-tým trochu tápe?
„To, že bych přijel do tréninkového centra a cítil nějaké napětí, to asi ne. Je to nyní i těžší poznat, protože od doby, kdy tu byl Covid, je A tým od zbytku akademie hodně oddělený. Předtím jsme s nimi měli společnou jídelnu nebo posilovnu, ale od té doby se tolik nepotkáváme.“
Už jste to trochu nakousl na začátku. Jak jste se vyrovnal s přechodem na dospělý fotbal?
„Byl to rozdíl hlavně v tom, že v akademii se po nás chtělo, abychom většinu akcí rozehrávali a snažili se hrát konstruktivně a teď jsem přišel do klubu, který hrál o záchranu a všechno jsme kopali nahoru. To byla celkem výzva se s tím vyrovnat, ale myslím, že jsem to nakonec zvládl v pohodě. Zároveň jsem si vyzkoušel i hrát pod tlakem, protože jsme hráli na sestupových pozicích.“
Co považujete za vaši nejsilnější stránku?
„Jednoznačně odvahu. Nebojím se jít pod nohy, neuhnu když letí míč zblízka. A pak bych vypíchnul i čtení hry.“
